Po probuzení všechny čekala posilující snídaně, jelikož před námi byla instruktáž, jak bez úhony splavit řeku Sázavu, kterou jsme se rozhodli na celkem 25 kajacích pokořit. Pravda, některé posádky pokořila spíše sama Sázava, to když se při sjezdu jezu či v peřejích tzv. cvakli, ale nikomu se naštěstí nic vážného nestalo a promáčení přátelé tak pouze přispěli k obecnému, ne však škodolibému, veselí. Počasí nám vyšlo téměř ukázkově, alespoň sobota tomu nasvědčovala, takže jsme postupně odkládali mikiny, nepromokavé bundy a vystavovali svá, po dlouhé zimě bledá těla, hřejivým slunečním paprskům. Večer nás pak čekalo velice milé překvapení od našich přátel z mikroregionu CHOPOS, to když pro nás, značně unavené divokou vodou, bylo připraveno posilnění v podobě bohatého rautu. S plnými žaludky jsme si pak vzájemně sdělovali své nevšední zážitky ze sjíždění řeky, a když jsme se opět v pozdních nočních hodinách rozcházeli, už jsme se moc těšili na zítřejší den, kdy nás čekaly další kilometry na vodě.

Počasí bylo oproti tomu včerejšímu podstatně značně chladnější, ale naštěstí nepršelo, a tak nám ani v neděli nic nebránilo sjet zhruba dalších 15 km od našeho penzionu do vesničky Pikovice, kde nás měl v odpoledních hodinách již čekat náš pan řidič a odvézt nás nazpět do našich domovů. Jelikož už jsme měli pocit, že jsme ostřílení vodáci a jen tak nás nějaká ta záludnost řeky nepřekvapí, troufli jsme si na podstatně náročnější úsek plný jezů a divokých peřejí. O to však bylo nedělní sjíždění zajímavější - bylo protkáno adrenalinem a neustále mokrým oblečením, to když jsme si s každým jezem či divočejšími vlnami nabrali do lodě vody. Celkově oba dva dny na vodě, i předchozí poznávací den mikroregionu CHOPOS, stály více než za to a doufáme, že si podobnou akci budeme moci brzy opět zopakovat. Nádavkem navíc došlo k utužení vzájemných vztahů mezi dvěma mikroregiony, což do budoucna jistě mnohokrát využijeme (již teď vzešla ze společné spolupráce publikace o fungování našich mikroregionů), ale utužily se i vzájemné vztahy mezi námi, kdo v našem Mikroregionu Nový Dvůr působíme. Takže závěrem nemůže zaznít nic jiného, než typické vodácké Ahój a zase někdy příště, ať už na vodě či na souši...